Krušnohorská víkendovka - kronika
Na běžkový kefírtour jsme se vydali v hojném počtu čtyř účastníků. Původní plánovaný odjezd jsme museli posunout, protože jednak někteří z nás měli ráno chabý pokus o získání zápočtu, dále pak proto, že luxusní studentagency bus měl plno, poněvadž bylo nedávno přeci svatého Vendelína, jak jsme se dozvěděli od pana řidiče. Naštěstí jsme byli velice přizpůsobivý a nalodili jsme se na vlak. Našli jsme si úžasný navazující spoj, který jsme bohužel nestihli, protože Martin měl velmi ledabylý odhad na časovou náročnost cesty a sekl se zhruba o hodinu. Po strastiplných událostech, které nám osud přichystal, jsme nakonec dorazili do naší destinace, vesničky Mariánská. Dopomohl nám k tomu sympatický majitel penzionu XL, (našeho,) který pro nás dojel autem. Následně jsme měli tu čest seznámit se s ženou mojí, (rozuměj jeho.) Panu majiteli bylo chvilku divné, že tři děvčata a jeden chlapec chtějí spát v jednom pokoji, ale pak asi pochopil a již se taktně nevyptával.
Po úspěšném ubytovacím procesu jsme se vypravili na obchůzku. Trochu jsme bloudili. Martin se chtěl asi orientovat podle hvězd, ale co čert nechtěl, byla mlha. Cestou jsme nasávali přírodní atmosféru, debatovali o příslovích, zkoušeli teorii, že tři holky nepřeperou jednoho kluka a dobyli hrad. Teorie byla nakonec vyvrácena, ale stálo to mnoho taktizování, složitou přípravu a Aniččino tajné znamení.
Na večeři jsme si pochutnali v Mariánské hospodě. Byla to česká klasika a zároveň obrovská delikatesa. Celkově to byl dobrý tah, protože jsme se tam skamarádili s jednou paní a pánem, kteří byli velmi inspirativní (a velmi staří.) Paní nás podarovala knížkami o Břevnově a Střešovicích, o které se ještě budeme muset poprat. Iveta se snažila z návštěvy hospody co nejvíce vytřískat a hospodskou ošidit J. Asi proto, že se číšnice věnovala pěti pohledným američanům (s originálním porostem na obličeji) a nás okázale ignorovala. Anička této krádeži ovšem učinila přítrž.
Večer jsme zasvětili společenským hrám. Anička všechno vyhrávala, Martin zase dost prohrával. Mně se nejvíc líbila hra s krávami. Celkově v našem společenství jednoznačně vyhrála hra Amos. Při této hře jsme si vymysleli přezdívky, kterých se někteří z nás budou jen ztěží zbavovat.
I po ulehnutí na lože nás neopustila kreativita a dále jsme se věnovali příslovím, tentokrát jsme je většinou vylepšovali. Mezi favority patřilo:
„Dobrá hospodyňka i přes plot pro peříčko skočí, a pak si vrazí sloupek mezi oči.“
„Dobrá hospodyňka i přes plot pro peříčko skočí, hlavně když má husté obočí, každý se za ní otočí a srdce mu poskočí, pak se z toho pomočí, a pak slaví výročí.“
V sobotu jsme měli velké ambice vstát brzy. Nečekaně se nám to povedlo. Po vydatné snídani jsme se vydali na výlet běžmo. Ještě těsně před zahájením výletu si Tu-dům tu-dům tu-dům uvědomilo, že nemá své boty, ale boty své sestry Zuzany. O číslo menší. Pošetile jsme nad tím mávli rukou, ač všichni víme, jak velký problém může způsobit něco tak malého, jako malé boty. Když jsme přecházeli pěšmo „silničku“, tak Al Capone pošetile používal své běžky jako hole a tak s nimi mlátil o silnici, až se ucho utrhlo. Přesněji řečeno, až se utrhla součástka na vázání a zmizela v propadlišti dějin.
Situace byla zoufalá. Tu-dům tu-dům tu-dům mělo na patách puchýře velikosti mexického dolaru a odmítalo jít dál. Al Capone měl zničené vybavení. Vše napovídalo, že tato výprava nebude úspěšná. Pak se ale štěstěna obrátila v náš prospěch! Ostřížím zrakem jsme vypátrali Al Caponovu součástku a půjčovnu lyží (a bot, naštěstí…) Tu-dům tu-dům tu-dům si půjčilo lyže (a boty). Zároveň si ty své chtělo uschovat v půjčovně, ale obsluhující mladík brnknul svému šéfovi a ten takové nepřístojnosti zatnul tipec. Tak Tu-dům tu-dům tu-dům nechalo lyže v blízké restauraci s příslibem, že si tam něco dáme. Konečně mohl výlet doopravdy začít.
Hvězdy zase nesvítili, protože byl den, a tak se Čumáček neměl podle čeho orientovat. Trochu jsme bloudili a trochu jsme se vraceli. Nakonec jsme vystoupali na vysněnou Krušnohorskou magistrálu. Panečku, tam to byla jízda! Nasadili jsme tempo, že by se ani olympionik nemusel stydět a užívali si pohyb v přírodě. Dělali jsme zastávky na svačinky. Nejpříjemnější byla v Maringotce, kde byly lidové ceny. Tu-dům tu-dům tu-důmu se tam ve frontě přilepila peněženka suchým zipem na jednoho pána. Myslím, že by se to dalo použít jako nová seznamovací technika.
Po posilnění bramboračkou jsme znova vyrazili na naší krasojízdu. Na další posilnění jsme se zastavili v Abertamech. Městečko/vesnička velice oprýskané/á. V restauraci měli psa, který pokaždé někoho obtěžuje, jak pravil jeho pětiletý majitel. Dále tam měli velice nevkusný salonek, za který by se nightclub stydět nemusel.
Po občerstvení se Tu-dům tu-dům tu-dům, VŠCHT a Al Capone vydali podívat na vyhlídku nedaleko Plešívce (?) Sice tam nebylo nic vidět, ale byli tam krásné stromy, ozdobené nafoukaným sněhem. Mezitím co jsme se kochali, Čumáček velice vtipně zakomponoval naše běžku do prostoru, konkrétně na sloupky a ukazatele.
V této části výletu následovala strastiplná cesta lesem a prudký zkopec, který měl odvahu sjet pouze Čumáček a trochu taky VŠCHT. Na vlastní kůži přitom častokrát pocítili zemskou přitažlivost. Potom jsme přelézali překážkovou dráhu a brodili se řekou. To už naštěstí byla jedna z posledních překážek této cesty, už stačilo pouze nahodit běžky na ramena a dojít poslední úsek pěšmo po silnici. Hurá, přežili jsme!
Večeře byla požitkem. Na přípravě spolupracovalo Tu-dům tu-dům tu-dům, Čumáček a VŠCHT. Porce byly mamutí, všichni jsme je ale spořádali. VŠCHT podotklo, že takovéto velkoporce konzumuje běžně. Všichni jsme se divili.
Po večeři jsme vyrazili na rande s našimi starými přáteli. Nikomu se nechtělo, ale společenské konvence byly neúprosné a nedorazit na domluvenou schůzku by bylo fópá. Naši staří přátelé naštěstí nedodržovali tyto konvence tak do puntíku a v žádném z blízkých podniků nebyli. Po prohlídce jedné hospody nám bylo dokonce řečeno, že mají zavřeno. Došli jsme si tedy alespoň pro žejdlík píva a sladko-kyselé hady obalené v cukru a vrátili se na pokoj. Hráli jsme Švindl, což je příšerná hra. Spolu s Bangem ji zařazuji k nejhorším hrám světa. Kromě nulové zábavnosti ještě učí lidi, jak správně lhát. Tu-dům tu-dům tu-dům nás děsně porazilo, protože jsme mu všechno věřili. Pak došlo zase na Krávy a oblíbeného Amose. Všichni jsme se velice zlepšíli a Al Capone dostal speciální pochvalu za velké zlepšení, nicméně zase na plné čáře prohrál. Při plánování zítřejšího dne se Al Capone rozhodl vyrazit na výlet radši už rovnou, aby se to všechno stihlo. Rozdal všem teplé oblečení, aby nikomu nebyla zima, ale Tu-dům tu-dům tu-dům se na výlet místo spánku necítilo, a tak akci zbojkotovalo a nic z toho nebylo. Pak jsme vyrazili všichni na kutě, kromě VŠCHT, které si udělalo asi pět řeznických chlebů a konzumovalo. Čumáček chrápal tak nahlas, až ho to samotného probudilo.
Ráno jsme vstávali zase v nekřesťanskou hodinu. Nasnídali jsme se a vyrazili na výlet. Již od začátku jsem spěchali, jak je dobrým kefírovým zvykem. Byla trochu větší zima, o to jsme nasadili rychlejší tempo. Cestou na Krušnohorskou magistrálu jsem ani moc nebloudili. Na magistrále to byla zase parádní jízda. K našemu milému překvapení se rozestoupili mraky a bylo slunečno. Bohužel jsme si nechali plavky a opalovací krémy na pokoji. Tu-dům tu-dům tu-dům cestou docela padalo a svádělo to na to, že půjčené běžky jsou méně stabilní.
Cílem naší cesty byl Boží dar. Jsme taková ranní ptáčata, že když jsme tam dorazili, všechny hospody měli ještě zavřeno. Cukrárna Barborka, na kterou jsme se tolik těšili, měla dokonce zavřeno do roku 2012. Pořád jsme spěchali, protože jsme potřebovali vrátit včas Tu-dům tu-dům tu-důmy běžky, ale hledání otevřené hospody nás docela zdrželo a posezení v ní ještě více. VŠCHT si dalo gulášovku i lívance. Všichni jsme ocenili kombinaci. Obsluha byla vševědoucí a přesně věděla, co si kdo objedná či neobjedná. Hospodu také navštívil pes, který byl možná křížený s mamutem. Každopádně měl hlavu tak vysoko, že mohl ochutnat Čumáčkovu gulášovku, která stála na stole, aniž by zvedal přední tlapy. V poslední chvíli si ale ochutnávku rozmyslel.
Když jsme zase vyrazili na cestu bylo jasné, že běžky nestihneme vrátit včas. Pro jistotu jsme tedy začali vymýšlet různé básně, kterými bychom obměkčili srdce chlapce z půjčovny lyží a také srdce jeho šéfa.
Zase jsme ale překvapili sami sebe a dorazili tam jen s mírným zpožděním. Platit den navíc jsme nemuseli. Tu-dům tu-dům tu-dům si šlo vyzvednout lyže do restaurace, a protože posledně slíbilo, že si tam něco dáme, museli jsme posedět. Restaurace to byla noblesní, trochu to kazila vycpaná a zazděná zvířátka. Naopak na kvalitě zařízení přidávala kočka, která v restauraci volně žila a byla možná křížená s tygrem. Každopádně byla zase o velikost větší, než by se na kočku slušelo.
Zase jsme pospíchali, tentokrát už kvůli autobusu. Bleskurychle jsme si zabalili, uvařili cosi jako oběd, na jehož snědení jsme měli asi tak dvě minuty. Al Capone pak tak ledabyle umyl nádobí, že bych rozhodně nechtěla být dalším uživatelem pokoje. Následoval překotný přesun na zastávku. Autobus jsme překvapivě stihli! V navazující spoji jsme sice neseděli na sedadlech a byly tam náročné teplotní podmínky (buď se mohl člověk vařit na topení nebo sedět v průvanu), ale i tak se to dalo snést. Pak jsme zastavili asi tak hodinu před předpokládaným příjezdem a Tu-dům tu-dům tu-dům prohlásilo: „Kde to jsme? Tady to vypadá jako ve městě..“ a seděli jsme spokojeně dál. Naštěstí přišel Čumáček a vysvětlil nám, že jsme v Praze a že vystupujeme. Chvilku jsme jeli společně tramvají, rozloučili se, a pak už jsme se vydali do svých domovů.
Komentáře
Přehled komentářů
V rámci utužování rodiných vztahů jsem dala text přečíst babičce. (Aby si prarodiče pořád nestěžovali, že o nás nic neví.) Babička, jako správná kantorka mi řekla:"Je to hezký, ale Zuzanko, těch chyb. Podívej se, já jsem ti tady k těm chybám udělala tečky .." :-)
:-D
(Ivet, 24. 2. 2011 21:54)Skvělé, vážně oceňuji tvou snahu, a teď oslavná fanfára: tu-dududuuum!
Hehehe =)
(VŠCHT, 23. 2. 2011 15:14)Krásný a vtipný zápis, konečně mám dost síly a nálady na přednášku o andragogice =)
:-D
(Martin, 22. 2. 2011 22:02)Je to skvělý!!! (až na pár zavádějících informací) Báječně spontánní a čte se to samo! Ještě teď mám pusu od ucha k uchu:-D Díky!!!
babička
(Zuzka, 24. 2. 2011 22:28)