Už tam budem? aneb Akce Krupá - kronika
28.10. (Iveta + Martin)
Sraz byl v sedm hodin na Dejvickém nádraží (Iveta jela až z Vokovic).
Petra měla ZELENÉ RUCE! A Tamara nebyla spokojena s I. vlasy!
Petra s Tamarou celou cestu od nádraží do Vondrovic chalupy vykřikovaly: “UŽ TAM BUDEM?!”
I. s T. obdivovaly knihovnu, nacpanou povinnou četbou.
VÝLET: začátek – nádherná podzimní cesta mezi chmelnicemi (v blízkosti Krušovic=)). Martin si vyzkoušel pocit ověšeného vánočního stromečku. Navštívili jsme zříceninu Džbán. Nálezy: čelist, tajemný čoud (Martin trvá na termínu “DÝM”). T. a M. si opekli aspoň housku.
Další pamětihodnosti: keltské kamenné řady u Kounova – český Stonehenge; kaple sv. Vojtěcha.
V KOUNOVĚ, kde začalo pršet, Wonder vlezl s námi do podivné hospody, kde nám poradili cestu, která nám byla celkem k ničemu a nestihli jsme pak o 4 min vlak v MILOSTÍNĚ, což byla docela jobovka.
Nejdramatičtější část výpravy!=) – na stop nikdo nestavil, ani Z. nám telefon nezvedala ® nezbylo nám nic jiného, než jít po žížalové cestě zhruba 5 km z Nesuchyně. Už značně promočeni. Vtom přišla Idea P. a T. zkrátiti, ale neulehčiti si cestu přes chmelnici. Bláto, spoustu bláta! Následoval železniční most nad jakýmsi “kanálem” a pak už jsme spěchali domů (cca 1,5 km). Celkem 25 km! (To se stalo po plánu výletu o 15 km.)
V chalupě byla na programu DRŠŤKOVKA a čajová bitva. Nezbývalo nám nic jiného, než všechno bláto vyprat s oblečením.
Přijela Zuzka + (ne)milé překvapení (=Vojta). Rodiče snoubenců se bohužel nepotkali.
Petra shodila W. kapesní počítač!
P., T., Z. a W. se oděli do semispolečenského oblečení, Iveta na to zapomněla. Pak jsme rozpačitě vyrazili na zábavu. Ukázali jsme místním pravou TANCOVAČKU, V. + P. při polce narazili na nepříjemného chlapa. Iveta má známé opravdu všude – zde kamarádku z tábora; Zuzka se potkala s učitelkou Vv. Kapele S-BAND (proč si dávali po každých třech písních pauzu?) Vojtěch a spol. nabízeli své služby. Bohužel, nedostali se k mikrofonu před půlnocí.
V. dělal omelety!
29.10., 14:14 (Tamara)
Martin, Zuzka a já jsme právě uzavřeli mír. Ano, této slavnostní události předcházelo pár méně významných, o to však zmínění hodnějších věcí. Pokusím se tedy čtenáře alespoň trochu uvést do situace.
Začalo to dávno, pradávno (okolo půl druhé). Se Zuzkou v míru obýváme pohovku a užíváme si posledních momentů pohody na chatě. V tom se však jedinými dveřmi v místnosti mihne zlověstný stín narušitele. Zbystříme a rozhodně ne bez důvodu. Záhy totiž padouch svými dlouhými křivými prsty projíždí po Zuzčině chodidle. I bráníme se, avšak podnětů je stále více a více. Zločinec brzy dokonce mlátí obě nebohé slečny (tzn. nás) do různých tělesných partií a týrá nás mnohými úskočnými činy. Protože mladým slečnám jejich tělesná schránka nedovoluje vydávat přílišnou fyzickou sílu, sotva se nám podaří uprchnout a sestavit pro Martina (ano, to on je strůjcem všech špatností) alespoň jakousi pomstu. Sžírány strachem, avšak podpořeny touhou po spravedlnosti, krčíme se u koupelnových dveří, Zuzanina paže svírajíc křečovitě kliku a má třímajíc symbolický nástroj pomsty – sklenici s vodou a imitací ledového čaje. Konečně se dveře s lehkým vrznutím otevřou, naše srdce silně rozbuší a vykoukne zloduchova hlava. Tedy nemeškáme již více a v rychlosti obsah nádoby vylijeme mu do vlasů. Martin (zřejmě omámený naší odvahou) se zcela zarazí a zapluje zpět. Se Zuzankou tedy rychle uprchneme do bezpečí čtyř stěn blízkého kamrlíku a s úzkostí v srdci očekáváme události následující. Žel se nebojíme zbytečně, neb v pěti minutách se dveře prudce rozrazí a odhalí postavu zuřivého chlapce, jehož výraz vypovídá o ohromné vnitřní nestabilitě a neukočírovatelné agresivitě. Mírně rozkročen a s ironickým náznakem úsměvu v ruce drží štětku. Záchodovou. A tento šílencův nástroj brzy prudkými rozmachy pročesává vlasy oběti, křik se mísí s hrůzným smíchem. Tato scéna prudce hne i s naším bystrým úsudkem, tedy pod nátlakem fyzických útrap raději přislíbíme Martinovi “mír”, strachujíce se o zdraví. Jen počkej, kriminálníku, držíme ho vskutku jen do konce cesty...
(Ale prozatím jej raději nebudem příliš rozčilovat a budeme moc hodné nadále – jako vždy.)
Wonder rozbil talíř (tzn. snažil se o hod knedlíkem – více popíšou přihlížející).
Ptám se Vojty: “Kde je Zuzka?”
Odpovídá mi: “Zuzka? Nevím...” A vzápětí jsem zamčena v pokoji.
Dodatky (Martin)
Jenom bych chtěl pochválit kýbl guláše od pí Vondrové. Kvalitou se nedá srovnat s jejími německými časopisy o bydlení (s P. jsme si prohlédli vrchol nevkusu).
V neděli, když jsme dospávali, Wonder rozhodl, že je ráno, a spustil břeskné ska. S I. jsme našli skříňku s rozvody a vypnuli ve W. pokoji elektřinu. Vzápětí se ovšem hudební exploze začaly ozývat znova, neboť W. uchovává ve svém pokoji akumulátor (mám pocit, jestli jej nepoužívá jako baterii do mobilu).
V neděli dopoledne bylo NÁDHERNÉ počasí – příjemný teplý podzimní vítr pohupoval s větvemi zlatých stromů na návsi, prozářenými snad tím nejkrásnějším, mírným sluncem letošního podzimu. Do toho se ozýval hudební podkres – hit Bílá orchidej, jehož rozjeli na místním posvícení. Prohlédli jsme si fotky z Licibořic, poté si šli někteří zastřílet na střelnici.
Nechci, aby to vypadalo, jako že jsme normální – to totiž není pravda. Jak jinak si vysvětlit, proč mi Z. nastrkala sirky do vlasů, proč P. jezdila na W. plyšové housence, proč V. podpaloval chalupu, proč si T. hrála na vojáky, proč mi Z. s T. strkaly do nosu slané tyčinky a konečně proč W. vrhnul talířem o stěnu domu.
Po cestě zpět jsme přestupovali v Kladně, kde jsme potkali slečnu Pavelkovou a kde jsme si někteří přes chladné počasí dali zmrzlinu. Jízdenky jsme koupili na první pražskou zastávku, domnívajíce se, že dál nám platí MHD legitimace, ale namísto toho nás chtěl řidič na letišti vykopat. Šmejd jeden.
Jen pro úplnost přikládám W. mail po té, co se jeho maminka vyjádřila ke stavu chalupy:
Zdravim.
Prijel jsem s mamou na chalupu a ona po zbezne inspekci pojala paranoidni
predstavu, ze si pustila do domu bandu vandalu. Proto bych rad vedel, kdo:
Zlomil tycku u zaluzie
Nechal na stole zplesnivet caj
Rozsypal po obyvaku popel
Strhl ptaci budku
Vypacil postovni schranku
Neuklidil stetku na zachod
Ohnul vesak na pradlo
Si tu zapomel kartacek na zuby.
V tom seznamu muzou byt i skody zavinene nekym jinym nebo prirodni cestou,
ale mati ma tendenci vsechno pricist nam. Ani by mi nevadilo, ze se obcas
neco rozbije. Vadi mi ale, ze se k cinu nepriznate a tudiz se neda vec do
puvodniho stavu nez prijde matka. Mozna jsem se nezminil, ze je dost
nervozni; pokud se vyse uvedene pripady neobjasni, bude asi dost slozite ji
primet, aby nam chalupu pujcila podruhe. Taky dekuji, ze jste mi vsichni
pomohli pri odjezdu uklizet.
Uvedomte si, ze nas spolek moc chalup k dispozici nema a cim vice
(pra)rodicu nastveme, tim mene jich bude. (zrovna moje mati byva ale
nastvana stale)
Wondra
Jenom tam chybí ten chybějící talíř...